Strana 160-200

 

L.P. 1923 - 1345

Rok 1923 - dne 26. března jedná obecní zastupitelstvo v po­radě,jakým způsobem se pohřbí na zdejším hřbitově nemajetný Vá­clav Dvořák ze Březek číslo 9, jenž zemřel ve stáři 92 roků. Schváleno: prostý pohřeb na obecní útraty.

Povoluje se Adolfu Pišnovi živnost ševcovská. Toho roku zakládá se ve dvoře pana Frka druhý "Hasičský sbor" zvaný lidem "Truc-sbor", když v prvém sboru zvaném "Forejtovci" došlo mezi panem Frkem a panem Forejtem k velké kontraverzi ohledně zaplacení dluhu za zakoupenou parní stříkačku z obce Karlínské. Pan Frk poukazuje na její velkou váhu a šířku, takže by jí musely tahat dva páry koní a že se nevejde do kolejí na našich cestách. Nakonec měl prý pravdu pan Frk. Psáno panem Ant.Jankovcem : Letopisy Kostelce.

Potvrzuje se domovské právo pana Ant. Suchého, horníka ze Březek číslo 10, a obecní rada schvaluje hospodáře v obci: pan Jar. Bašta 5 hektarů, Fr. Dvořáček z čísla 8 - 7,69 hektaru, Josef Kašpárek Číslo 10 - 7,41 hektaru, Kalaš Fr. 10 hektarů, Tománek Jos. 4 hektary.

Domovské právo se dále udílí: Janu Kareši, Čeňku Kopeckému, Josefu Obrhelovi, Filipíně Krotilové, toho času sloužící ve Vídni.

Povolují se živnosti: Jar. Bašta, obchod smíšený, hostinec s tanečním sálem a řeznictvím, Josef Jankovec, kapelník hudby, Alois Skružný, krejčí, Jos. Tománek, kovář, Jar. Forejt, kovář, Božena Prokešová, hostinec, Kateřina Tesárková, hostinec na Ká­lifáči, Karel Burian, nový krejčí, Ant. Číbera, krejčí.

Rok 1924 - hlad, bída, žebrota, tak možno nazvati roky kri­ze po krátkém údobí po první světové válce. Toť smutná kapitola naší republiky. Na jedné straně "páni" uhlobaroni, šlechta, vel­kostatkáři, továrníci a jiní, zatímco lid nemá práci, trpí hla­dem, bídou a nemocemi. Velmi často potkáváš, milý čtenáři, lidi starší i mladší, ba, co je smutné, i otrhané děti, mnohdy sirot­ky, jak chodí dům od domu a s čepicí smeknutou nebo pod paží prosí o kousek chleba či o jiný milodar. Spějí ponejvíce ve sto­hu slámy či v lese. Mnohdy než usne i s fajfkou v puse, ta mu vypadne a od žhavého popela a tabáku chytí sláma a chudák uhoří, což byl i případ v naší obci. Pamatuji se, jak po vesnici chodí­vala babička s dědečkem po "střídě" (žebrotě). Oba postavy malé, věku kolem sedmdesáti roků i více. On slepý válečný invalida no­sil flašinet a babička s velkým hrbem na zádech, kde nosila nů­ši, s bílou holí v ruce u každého domu poprosila, zda dědeček smí zahrát písničku a ona, chudák stará, se snažila zpívat. Někdo jim dal kousek chleba, někdo deset haléřů, někdo trochu polévky. Nejvíce jim chutnala rýže. My děti jsme jim prostě říkaly "děde­ček a babička z rejže". Jednou zjara však přišla smutná zpráva - dědeček s babičkou prostě nepřišli, ačkoliv lidé věděli, kdy kterou vesnici v měsíci navštíví. Totiž zmrzli v jeskyňce kdesi pod "Žampachem" u Jílového, Lidé je našli již mrtvé a v rozkladu. Chudáci, ani hlavu v zimě neměli kam složit!

Uvádím zde ceny v Kostelci, za které se prodává či kupuje, ovšem kdo má peníze: jeden litr mléka 1,20 Kč, máslo jeden kilogram 26 Kč, tvaroh jeden kilogram 6 Kčs, vejce 0,80 Kč, sádlo vysoké jeden kilogram 18 Kč, kuřata jeden kus 9 Kč, kachna jeden kilogram 25 Kčs, husa jeden kilogram 45 Kčs, holub jeden kus 7 Kč, margarín jeden kilogram 13,40 Kč, lůj jeden kilogram 10 až 12 Kč.  .
Jiné zprávy z těchto let najdete v obecní kronice.

10. února_ 1925 - schvaluje se a povoluje činnost hostinská na Kalifáči pro Marii Dudákovou, po své matce Kateřině Tesárkové. Ustavil se "Ústřední svaz domkářů a malorolníků v Kostelci". Předseda Dušek Fr. Členové Karel Palouček, Forejt Jar., Josef Tománek.

Rok 1924 - oznamuje se obecnímu úřadu, že chleba se zdra­žuje o 10 haléřů na jeden kilogram, nyní stojí 2,10 Kč. Do Kos­telce se vrátil po dlouhé době Jan Klá0pa - švec, který byl pro­hlášen za mrtvého. Byl však zajat a odvezen daleko na Sibiř.

Do starého dvora se přistěhovali Josef a Eva Pětníkovi, ze­mědělští dělníci z Ouběnic. V obci je nezaměstnanost a bída. Lé­to je parné, suché. Zimy tuhé a hodně sněhu.

Rok 1927 - dne 20. března podali žádost Karel a Františka Burianovi o prodej obecní pískovny pro postavení budovy na peče­ní chleba. Pod lesem se u Hůrky hrálo - Lešetínský kovář. Při tomto divadle se poprvé představila kostelecká kapela bratrů Josefa a Antonína Jankovcových. Dále se hráli pod Hůrkou Psohlavci. V tomto úspěšném divadle hrála celá vesnice. Jen jízda na koních čítala přes dvacet koní. Přišli se podívat lidé z celého okolí. Ba i počasí divadlu přálo. Za krásného slunného počasí se počalo hrát, ale když Kozina zvolal: "Do roka a do. dne se, Lomikare, sejdem, jako že je Bůh nade mnou", tu se nebe zatmělo a zaburácel hrom, oož lidé s povděkem přijali.

Rok 1921 - dne 16. června bylo znovu na pořadu jednání o zrušeni osady Březka a připojení ku Kostelci. Opět zamítnuto pě­ti proti čtyřem hlasům s odůvodněním, že Březka mají 226 hekta­rů a Kostelec jen 124 hektarů.

U "Hůrky" se hrálo divadlo "Kráska ze Šumavy". V kraji řádí bída a hlad, na obecním úřadu se vydávají "žebračenky" v cené 5 Kč. Chuďasové zlostí utahují opasky a pánům prorokují: "Počkej­te vy páni, však přijde jednou čas, že naše děti se vám pomstí za nás!" Toho roku urodilo se hodně bramborů.

Rok 1929 - lidé poukazují na špatné hospodaření na obecním úřadě. Při revizi zjištěn schodek 440 Kč.

Bude se opravovat obecní pastouška. Poukázána energetickému podniku záloha 750 Kč na zavedení elektrického proudu do obce kostelecké. Na Nové Hospodě, při zábavě, byl zabit Josef Jalovecký z místní obce.

Rok 1930 - v hostinci u Budáků na Kalifáči se sehrálo diva­dlo "Chytrák krajánek" ve prospěch hasičů na zaplacení dluhu staré hasičské stříkačky. Pod Hůrkou sehrál spolek Tyl z Nové Hospody hru "Krajánku, vrať se". Po sloučení obou hasičkých sbo­rů konalo se v Kostelci cvičení okrsku a župy ve dvoře pana Frka.

Rok 1931 - na schůzi obecního zastupitelstva jednáno o po­ražení a prodeji tří starých topolů za cenu 400 Kč i s větvemi. Odhlasováno, že si je koupi zdejší občan, truhlář Frant. Řehák z Kalifáče, na prkna na výrobu rakví. Schváleno, aby si je pora­zil, což on učinil, ale bohužel má jen 350 Kč, doma ani korunu a čtyři hladové kry. Bída je prý taková, že i chudáci nemohou zemřít, protože by neměli pozůstalí na pohřeb. To se však někte­rým konšelům nelibilo, proto stromy prodali jinému občanu. Pan Josef Frk to kritizoval jako komunistické manýry.

Rok 1932 - založen v Kostelci, po vzoru těptínských a želi-veckých sportovců, fotbalový klub. Sportovní sdružení v Kostelci u Křížků. Od roku 1933 podporován novými majiteli zdejšího dvora firmy Wolf a Schleim - Císař. Dokonce švagr pana Císaře, pan Seifert, byl funkcionářem a příznivcem, někdy i mecenášem našich sportovců. Pro památku uvádím jména hráčů: Dvořák Fr., Skružný Fr., Rálek Jas., Rálek Fr., Veselý Jar., Bašta Ant., Králík Jan, Chotětický Václ., Řehák Petr, Veselý Bohouš, Veselý Jan, Palou­ček Jos., Dušek Fr., Medřický Fr.

Tohoto roku přistálo na poli na Kozích hřbetech nouzově vojenské letadlo.

V Kostelci v obecním domku "pastoušce" bydleli nemajetní, chudí občané, Josef Tichý, dosud svobodný, šedesátiletý, který pro chudobu nemohl se ani oženit, a vojenský invalida Alois Tošner, kočí od volů ze starého dvora, od práce sedřený, se svo­jí stařičkou maminkou, chodící po žebrotě po okolních vesnicích.

Připisuji článek k památce na zemřelého pana faráře Čenského, z obecních záznamů.

Rok 1933 - při schůzi obecní rady se dostavila paní Hluchá z hospody v Židově, že si u ni v hospodě vzali dělníci každý jednoho buřta, jeden krajíček chleba a půl litru piva s pouka­zem, že to slíbil zaplatit starosta za to, že z obecního rybníč­ka zadarmo vyvážejí bahno, ale nezaplatil, lhal.

Rada byla též seznámena, že pan Jos. Frk, majitel zdejšího dvora, pro hospodářskou krizi byl nucen prodat svůj majetek fir­mě Wolf a Schleim - Císař za cenu 2 600 000 korun při váznoucím dluhu l 600 000 korun a sám se stěhuje do Lešan.