Kronika

  • Foto

Motto:

Požehnán leží tu krásný kraj, zvlněné obilí v šíři v dál, země kus České, pravý ráj, země, jíž praděd můj dávno miloval.

Asi 20 km za Prahou, směrem jižním, tam, kde se rozchází okres Praha - východ a Praha - západ, v malebném kraji luk, le­sů a rybníků, je malá, nenápadná vesnička Kostelec u Křížků. Leží poblíž zlato horního města Jílového, v dávných to dobách panství Slavníkovců.

Chci vám vyprávět o časech dávno minulých, totiž něco o his­torii naší vesnice Kostelce, která v těchto dobách prožívá slavné jubileum.

V této knize je pouze stručný výtah dějin, kdo by chtěl vědět víc, může u autora nalézt další podrobnosti.

 

Místní národní výbor v Kostelci u Křížků a komise, utvoře­ná pro pořádání oslav "l 000 roků vesnice a založení rotundy svatého Martina", vám předkládají tuto knihu, abyste si mohli připomenout to, co nám bylo možno se dozvědět o našem kraji. Věřte, byla to práce nezáviděníhodná, ale krásná! O to krásněj­ší, že naší občané měli pro nás velké porozumění a mnozí starší pomohli svými vzpomínkami, či zapůjčením rodinných dokladů, starších fotografii, různých listin a zápisů. Chtěl bych přede­vším poděkovat im memoriam našim kněžím zdejší farnosti, pánům farářům Johanu Kotrbovi a Čapkovi, hlavně vikáři a děkanu Bohu­milu Čenskému, působícímu zde přes 50 roků.

Tito knězi zanechali po sobě nepřebernou studnici vzpomí­nek, zpráv a zápisů o životě zdejšího lidu. Vyhledávali a opiso­vali ze starých církevních archiválií bývalé majitele zdejšího kraje a události hezké i trapné. Spí svůj poslední sen na zdej­ším hřbitůvku, škoda, že jejich hroby jsou buď nezvěstné či, bohužel, tak opuštěné.

Další z farářů pan farář Rudolf Blaise zde 21 roků působí­cí, věrný syn Moravy, vlastenec, výborný kazatel, zemřelý v po­měrně mladém věku, zanechal po sobě jen kratičké dějiny, které zde též předkládám. Škoda!

Též i pan farář Jaroslav Šimek, žijící na odpočinku ve Vestci u Prahy a zde působící  v činných létech 1968 - 1977, spí svůj sen zde. Zanechal po sobě dějiny kostela v Kamenici.

Všem ať je země lehká při našem kostelíčku, ve kterém hlá­sali slovo Boží!

Chci poděkovat především členům dřívějšího i nynějšího ná­rodního výboru i ostatním společenským organizacím, ať už je to Osvětová beseda Jirásek, Sokol, Hasiči, Svaz českých žen, šlech­titelské stanici, bývalým našim rodákům žijícím v pohraničí, učitelkám naší školy, církvi římsko-katolické a všem příznivcům a přátelům, kteří naši snahu podpořili a pochopili. Své domky i rekreační chaty s jejich okolím opravují a zkrášlují tím i ži-

 

votní prostředí v naší vesnici. Poděkování patří i komisi pro ži­votní prostředí, vedené doktorem Strakou, za okrasné stromy, vysá­zené v ulicích na novém sídlišti v Kostelci pod farou i v okolí obce.

 

Slovo úvodem, anebo léta běží ...

Když se ve stáři člověk odhodlá psát vzpomínkovou knihu o minulosti, učiní tak proto, aby spoluobčanům připomněl, co naše vesnice v minulých tisíci létech prožily, jaké slavné oso­by se zde narodily nebo žili, či jací v té době "rytíři z Kos­telce" či strážci tehdejších panovníků zde měli své rodiště. Myslím, že můžeme hrdě zvednout svoji hlavu a směle prohlásit: "Ano. Já jsem z Kostelce a jsem na to hrdý". Posuďte sami ať se některá vesnice pochlubí rozdílnou národností svých občanů. U nás žije na 500 obyvatel složených z Čechů, Slováků, Moravanů, rodilých Němců, dva jsou ze Slezska i jedna občanka z Rumunska.

Všichni zde žijí pospolu v klidu a míru bez národnostních třenic, i když se někdy přihodí, Že slunce občanské dobré poho­dy zajde za mraky. Ale vítr mraky odvane, slunce znovu zazáří a je zde opět ten Boží pokoj a klid!

Chtěl bych, aby naši občané mohli jednou svým dětem či vnou­čatům zanechati nějakou písemnou památku na dobu minulou i dneš­ní přítomnou, a proto také vznikla tato kniha. Věřím, že budouc­nost si uspořádají lépe již sami. Já jim to ze srdce přeji.

Jestliže se tato kniha bude zdát někomu svým obsahem nesou­vislá , upozorňuji , že do roku 1900 je psaná na základě starých církevních záznamů či starých archivních zdrojů, tvořících ob­sah staré farní kroniky založené v roce 1836. Není psána jako románová. Jsou v ní úmyslně vynechány některé nedostatky, které takto vznikly.

Do dalšího trvání a budování naší vesnice v klidu a míru přeji všem hodně zdraví a dlouhá léta života. Mladým chlapcům hezká děvčata, mladým děvčatům šikovné chlapce. Všem, aby zde našli svůj domov a neodcházeli do světa. Hodně rodinných domků, méně chat či toho, čemu někteří jenom skromně "chaty" říkají.

Všem ať se zde líbí, prožívají zde radostné mládí i spoko­jené stáří!

 

P. S.

Jsou mrtví všichni pamětníci zašlých dob naší vesnice, avšak zprávy, zachované na starých pergamenech či v pamětních knihách, ožívají v naší mysli a my z nich sestavujeme kámen ke kameni - "historii" - se všemi radostmi i starostmi.

Nevíme, jak bude příští pokolení posuzovat a hodnotit naše dějiny vesnice! Dej Bůh, aby naši potomci řekli, že "my" jsme své době a svému národu dělali vždy jenom čest!

 

 

A. D. 992

Že je sporný přesný rok založení naší vesnice, co na tom záleží! Důležité pro každého z nás je, že mnozí jsme se zde na­rodili, prožili své dětství nebo se zde oženili či provdaly a zapustili tu své rodové kořeny. Někteří zde žijí dál, jiné od­vál vítr života do širokého světa. Protože vzpomínky na své zde prožité dětství a mládí bývají vždy hezké, ač často trpké, ba i smutné. Ty nepříjemnosti byly časem snad zapomenuty. Občané naší vesnice i z okolí přišli s požadavkem oslaviti v roce 1992 tichou oslavou první zmínky o počátcích naší vesničky, to jest její milénium čili tisíc roků od založení části našeho kostela, rotundy. Pravěké dějiny Cech se zmiňují o několika dřevěných domcích při staré solné cestě, vedoucí z Lince na Vyšehrad, kol LP. 973, stojících o samotě kdesi za Tejnicí a nazývajících se "Kalifáč".

Pro informaci cituji z minulosti farnosti Kostelecké, což zaznamenáno jest z roku 1303 zdejšími knězi v pamětní knize z roku 1836 a opsané z farních starých matrik od století dvanác­tého. Vše vyhledal a popsal jako první duchovní pastýř Johan Kotrba. Po jeho smrti pokračoval jeho nástupce děkan a vikář Bohumil Čenský, jenž zde působil plných 50 roků ke spokojenosti své i věrných Božích oveček a jako věrný Čech pečoval o naši osadu. Zemřel v roce 1945 téměř osmdesátipětiletý. Po něm vedl farnost 21 roků pan farář Rudolf Blaise, který zemřel náhle ve věku 50 roků roku 1962, aniž mohl něco zapsati do Pamětní knihy. Tato záhadným způsobem zmizela ze světa až do roku 1979, kdy znovu spatřila Boží světlo. V roce 1989 na příkaz arcibisku­pa Františka Tomáška darována státu, to jest Místnímu národnímu výboru v Kostelci, k dalšímu vedení. Opíraje se o tyto místní církevní záznamy a zprávy od roku 1350 cituji z jejich písma:

Dle nejstarších zpráv, pátraných v archivech státních i církevních, došli jsme k tomuto závěru:

 

Zakladatelem a světitelem zdejší románské rotundy byl bez­pochyby Vojtěch z rodu Slavníkovcú, který byl druhým biskupem Českým a Pražským od roku 982 do roku 997. Tuto svatovojtěšskou tradici doposud připomínají názvy částí vesnice Kalefáč či Kalifáč, slovo pocházející z latinského kalefacere neboli "ohřívárna" a označuje období, kdy se biskup Vojtěch vracel z Říma přes Linec a Budějovice do Prahy se skupinou dvanácti Benediktýnů, pro něž šel vyprosit postavení kláštera u krále. Pro ně byl o rok později v roce 993 založen klášter v Břevnově. Nežli se tak sta­lo, byli přes zimní období v nějaké zdejší chýši, zatímco on vše projednával s Boleslavem II., knížetem od roku 967 - 999. Dorazivše druhého roku zpět, našel své mnichy v pohodě. Tu polo­žil prý na nejvyšším kopci kámen, kterým označil díkůvzdání Bo­hu, že našel své věrné druhy. Takto legenda!

Pravěké dějiny Čech zaznamenávají, že již v roce 973 zde viděti malou dědinku s asi 5-6 dřevěnými chýšemi, pokrytými slámou a travou. Pověst praví, že později vše lehlo popelem. Biskup Vojtěch se neustále zdržoval mimo své působiště v Čechách a pokoušel se obraceti pohany na křesťankou víru. Byl nemilosrd­né zavražděn na břehu Baltického moře. Celý svět po jeho smrti ctil jej jako patrona a ochránce, zvláště Čechů. Přijali jsme i my v Kostelci tuto legendu jako křesťanskou vzpomínku na výro­čí tisíce let od jeho úmrtí LP. 997. Upozorňujeme čtenáře, že tato verze je písemně zaznamenána v listině Codex diplomaticus Regni Bohemiae díl I. sv. 371 č. 378 z roku 1144. Jistě se najde u nás v Kostelci i v okolí dost občanů, kteří s naší tezi nesouhlasí a na naší radosti z této oslavy se nepodílí. Prosím, ať tedy prominou, mají na to plné morální právo!

Dále připomínají dobu sv. Vojtěcha ve zdejším kraji názvy nedalekých vesnic, například Radimovice: Radim byl bratr svaté­ho Vojtěcha. Nebo Radlík: Radla byl učitelem a věrným přítelem Vojtěchovým a byl právem počítán do rodiny Slavníkovců. Jsou i jiné důkazy z té doby, ale neuvádím je zde! Má se však za to. Že zdejší rotunda byla již od svého založení uznávanou svatyní

 

při kapitule Královského sídla. Výklad doplňuji a vysvětluji: V roce 1070 založil český kní